Jak jsem opravoval blondýnkám počítač dokončení

30. května 2008 v 9:22 | NCNS |  ČLÁNKY
Takže jsem vzal do pravé ruky myš, která toho taky už měla hodně za sebou. Několikeré porušení vnitřních vodičů kablíku myši nebo zalomení pinů konektoru PS2 v základní desce způsobené zběsilým najížděním do krajních pozic spodního okraje obrazovky. On ten kablík od myši tam bohužel nedosáhnul, ale když vyvinula jedna z uživatelek dostatečnou sílu bylo po myši. Vysvětlovat jim, že když se kablík zadrhne, stačí jen myš zvednout od podložky, posunout jí dopředu a zase položit. Kurzor se bez problémů dostane dolu. To vše bylo marné. Tento problém jsem vyřešil bezdrátovou myší. Také samozřejmě následovalo vysvětlování, že když dojde baterka, rozsvítí se na myši to červené světýlko a vyměníme baterii. Bohužel ten hlupák, který navrhoval krytku k zakrytí prostoru pro baterii, nepočítal s delšími nehty s francouzskou manikúrou, tudíž následovalo ulomení pružné části krytky a několikeré lepení. Naneštěstí, jsem to za toho blbce odnesl většinou já, protože jsem měl počítat s tím, že obě mají dlouhé nehty. Této výtce jsem se podivil, ale nic moc jsem s ní nezmohl. Je zvláštní, že když na počítači něco nejde, tak u Radky i Míši následuje zběsilé mlácení s myší o stůl. Tenhle trik je všeobecně zavedený, když například nešla televize, tak stačilo vstát, uštědřit jí jeden buchanec a obraz zase naskočil. Pokud ale udělala tu chybu, že po první ráně nenaskočila, spustila se na ní řada úderů a kopanců, dokud si to nerozmyslela anebo nechcípla. Tady většinou myš nic nesvede, tak je jen otázkou času, kdy se bude kupovat nová.
Levou rukou jsem zkontroloval zapojení zdroje a zkusil tlačítko POWER. Nic se k mému překvapení nestalo. Hned jsem se šel podívat, jestli je Péťa správně připojen k elektrické síti. Při jedné z mých minulých návštěv si totiž slečny vytáhly Péťu z elektrické zásuvky, ale já jsem hledal chybu v počítačové skříni. Na vytažený kabel, který byl schovaný za postelí, jsem přišel asi za půl hodiny. Pro ně bylo samozřejmé, že jsem za toto nedopatření mohl já. Zdržel jsem je od hodiny aerobiku a do městského bazénu se nedostaly vůbec. Jenže vysvětlovat jim, že v jejich případě je možná porucha jakákoliv a kdekoliv, neměly ani jedna náladu. Taky mě pobavila epizoda, kdy mi nešlo zapnout Péťu a po rozbrání počítačové skříně jsem zjistil, že se jim do zdroje vylilo kakao. Zaschlé Granko udělalo své a já jsem zase objednával další nový díl do jejich Péti. Samozřejmostí bylo jejich zatloukání, že s tím žádná z nich nic neudělala a kakao tam dal úplně někdo jiný. Obě se shodly, že tam bylo už začátku. Ono je pro ně vcelku normální věcí, že si koupíte zdroj do počítače plný kakaa, který dva měsíce šlape a pak si to prostě rozmyslí a odejde do elektronického nebe. Já jsem věděl, že ho tam jedna z nich nalila. Ale proti téhle přesile šílených argumentů jsem nic nesvedl. Napadlo mě, zda nemám nějakého známého psychiatra, že bych za ním zašel.
Tentokrát jsem se nenechal ošálit a zapojil jsem zástrčku do zásuvky. Vzápětí po opětovném pokusu jsem uslyšel roztočení větráků a chroupání pevného disku. V duchu jsem si řekl: "Hurá, mám vyhráno, dnes mi to trvalo jen 5 minut." Už jsem čekal jen na načtení operačního systému Windows XP. To se ale nedělo. Pořád na mě civěla černá obrazovka jejich dva měsíce starého LCD monitoru. Ten minulý byl tak dobrý, že přežil polití čajem, ale elektrický zkrat způsobený politím zásuvkové konzole, už nerozdýchal. Tehdy mě napadlo, že jim tady snad zavedu všechno vodotěsné. Divné je, že za to množství nehod, které tu již způsobily, se ani jedné z nich nic nestalo. Ten jejich anděl strážný má asi místo služby galeje.
Trochu se mi opotilo čelo. Neztrácel jsem však naději, že odsud rychle vypadnu. Zkusil jsem Péťu restartovat a prohlédl si BIOS, ale žádný problém jsem v něm na první pohled nenašel. Mezitím se vrátila Radka, takže už mi za zády dýchaly dvě. Asi sledovaly, jestli Péťovi nějak neubližuju. Ono je tak trochu běžné, že Vám lidi, ke kterým zrovna přijdete, koukají pod ruce a bedlivě Vás sledují, i když nemají sebemenší tušení, co děláte.
Míša si mezitím dolakovala nehty a věnovala nyní plně svou pozornost mě. Na otázku "Co s ním je?" jsem jí řekl několik technických termínů a měl jsem od ní na chvíli pokoj. Radka se nyní zeptala znovu, tak jsem jí to samé zopakoval jako básničku. Ony začaly si vyprávět, koho dneska kde potkaly. Po Míše házel očkem prodavač v potravinách, ale prý je tlustý jako prase a moc se potí, takže to má u ní předem ztracený, ale když tam je, tak jí bere přednostně. Míša si byla vědoma, jak této jeho náklonnosti patřičně využít a nedělalo jí to žádné problémy. Radka Míše zase vyprávěla o Tomášovi. To je plavčík z místního bazénu, že se jí moc líbí a že by ho chtěla pozvat na diskotéku, ale zatím se mu to bojí říct. Každopádně jí připadá, že má užasnou postavu a je asi opálený i pod jeho červenými plavkami, což jí imponovalo. Mě se chtělo chvílemi tak hrozně smát, že jsem musel mít v puse skousnutý křížový šroubovák, jinak vybouchnul smíchy.
Problém vypadal, na porušení bootovacího souboru. Bohužel jsem zapomněl, jak tento soubor opět obnovím. Kdysi jsem si to přečetl na netu a pak to praktikoval u jiného experta na počítače, ale už to bylo dlouho. Tentokrát jsem se nerozmýšlel a přeinstaloval jim celý počítač v naději, že pokud se budou bát, že ztratí opět všechna data, mohly by dělat méně pitomostí a já bych od nich mohl mít zase na nějakou chvíli pokoj. Ovšem ne na dlouho maximálně měsíc. Za hodinu po dokončení instalace, už holky byly nedočkavé, až zase moci budou lítat po internetu a psát si se všemi svými kamarádkami. Někdy mi přijde, že se o Péťu perou a dělají si naschvály, jinak si nedovedu vysvětlit, že je tak často rozbitý. Přece nejsou tak hloupé, aby ty všechny pitomosti dělaly nevědomky. Občas mám pocit, že na vtipech o blondýnkách je něco pravdy.
Nainstaloval jsem jim pár základních programů, ale hlavní byl pro ně Skype a ICQ. Popadnul jsem batoh a rychle valil na čerstvý vzduch.
Takže za měsíc Péťo nazdar a drž se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kittanya Kittanya | Web | 1. června 2008 v 18:53 | Reagovat

Ty bys předčil i Ostravaka ostravskeho :-D.. To by bylo na knížku :-D

2 Antarra Antarra | Web | 23. června 2009 v 22:10 | Reagovat

To si vymejšlíš. Tak blbý snad nemůžou bejt ani blondýnky :-D

3 Kittanya Kittanya | Web | 5. září 2009 v 0:13 | Reagovat

[2]: To by ses divila, ty dvě jeho buchty jo...

4 pajčas pajčas | 11. února 2010 v 20:13 | Reagovat

Vždycky jsem si myslela, že počítačový antitalent je sloupec, do kterého patřím i já. Teď mi ovšem stoupá sebevědomí. Upřímně tě lituju. Bohužel tě zklamu, znám pár brunet, které při rozdělování barvy vlasů, se pravděpodobně špatně zařadily. A naopak. Těhle výšin teda přesto nikdo z mého okruhu rozodně nedosahuje.
Pěkně napsaný.

5 Hanča Hanča | 7. října 2010 v 16:03 | Reagovat

Nechápu, že někdo může být takhle blbý. I když, do klávesnice se mi už párkrát taky něco vylilo, ale bylo to jen trošku, takže to pokaždé přežila. A když jsm včera omylem cosi odinstalovala, tak jsem k těm holkám měla asi dost blízko. To byl ale jen vyjímečný případ, včera se mi prostě všechny počítače sekaly, měla jsem nějaký blbý den. Jinak mívám jen problémy s překouslým káblem od myši, doma máme králíčka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama